Pepíček přijde ze školy a v žákovské knížce má napsáno od paní učitelky: „Vypadá to, že váš syn má velké problémy s pochopením rozdílů mezi chlapci a děvčaty, mohla byste s ním o tom promluvit?“ Maminka vezme Pepíčka za ruku, odvede jej po schodech do ložnice, zavře dveře a povídá: „Pepíčku, tak nejdřív sundej moji blůzu.“ Pepíček rozepne její blůzu a sundá ji. „Teď sundej moji sukni.“ Pepíček sundá její sukni. „Teď sundej moji podprsenku.“ Pepíček sundá její podprsenku. „Teď sundej moje kalhotky.“ Pepíček sundá její kalhotky. „Pepíčku, prosím tě, už NIKDY nechoď do školy v mém oblečení.“

Děti mají ve škole tvořit věty, kde se objevují slova jelikož a patrně. Přihlásí se Janička: „Jelikož je venku zamračeno, patrně bude pršet.“ Další děcka sypou z rukávu podobné geniální nápady, až se přihlásí Pepíček: „Babička jde po dvorku a nese si pod paží Timesy.“ „No ale Pepíčku, tam není ani jelikož ani patrně.“ „No, to taky není všechno. Jelikož neumí ani slovo anglicky, patrně se jde na záchod.“

Soudružka učitelka se ptá dětí: „Děti, kdo ví, jak se jmenoval nejvýznamnější člověk 20. století?“ Nikdo se nehlásí. „No děti, kdo správně odpoví, dostane čokoládu.“ Přihlásí se Pepíček a říká: „Vladimír Iljič Lenin.“ „Výborně, pojď si vzít čokoládu!“ Pepíček vezme čokoládu a když si sedá do lavice, říká si potichu: „Sorry, Rambo, ale obchod je obchod.“

Vběhne chlap do hospody celý udýchaný a ptá se hned u prvního stolu: „Chlapi, kdo tady má velkýho černýho tlustýho psa s bílým obojkem?“ „No, nikdo.“ „Tak jsem vám přejel faráře.“

Dvě jeptišky se vydají na projížďku autem… ale co to, po pár kilometrech motor zachrčí a zhasne… kontrolka benzínu je na nule. Naštěstí jen kousek odtud je vidět benzínovou pumpu, stačí jen dojít s kanystrem a načepovat. V celém autě však nenaleznou nic, v čem by benzín přinesly, jen pod zadní sedačkou je velký nočník. A už ho taky nesou k pumpě a za chvilku jsou nazpět u auta a nalévají palivo do nádrže. Zrovna jede kolem místní farář, zastaví a jen nevěřícně kroutí hlavou: „Tedy sestry, vaši víru bych chtěl mít…“

Se čtyřmi jeptiškami se zřítí letadlo. Přijdou k nebeské bráně, kde na ně čeká svatý Petr. Dříve, než je pustí do nebe, ptá se první jeptišky, jestli se někdy dotkla pánského údu. Jeptiška odpoví, že jej pouze viděla. Svatý Petr jí nařídí, aby si v nádobě se svěcenou vodou vypláchla oči. Ptá se druhé jeptišky, jestli se někdy dotkla pánskeho údu. Jeptiška odpoví, že ano, ale pouze rukou. Sv. Petr jí nařídí, aby si omyla ruku ve svěcené vodě a pustí ji dál. V se čtvrtá jeptiška tlačí před třetí a na Petrův dotaz, kam se žene, říká: „Já bych si s dovolením vykloktala dříve, než si do toho sestra Marie sedne.“

Co je to? Ve dne to štěká a v noci to spí v krabici. Tchýnina protéza.

Chlápek takhle najde takovou tu zlatou lampu, a otře z ní rukávem prach. No jasně, šup ven z láhve Džin, a že mu splní tři přání, ovšem má to jeden háček. Všechno, co ten chlap dostane, dostane jeho tchýně dvakrát. Chlápek jako první chce deset miliónů. Džin mu říká, že jeho tchýně dostane dvacet miliónů, ale chlápek, že to je v pořádku. Druhé přání – chce obrovskou vilu se zahradou a bazénem. Džin mu říká, že jeho tchýně dostane dvě takové vily, ale chlápek zase, že to je v pořádku. Jeho třetí přání bylo být ztlučen, až bude napůl mrtvej.

Jde chlápek po ulici, v ruce urnu a evidentně má skvělou náladu. Usmívá se, poskakuje a píská si. Vidí ho jiný a říká: „Vy jste hroznej. Trochu úcty, ne? A vůbec, proč máte tak dobrou náladu?“ „To máte tak, to je tchýně. Celej život se flákala, nic nedělala. Tak teď ji dám do přesýpacích hodin a bude makat jak barevná.“