Příběh

Ten den když jsme Mufíka našli psal se rok 2012. Byl Masopust mamka s tátou ho přinesli když se od nich
nechtěl hnout na Masopustové zábavě.Já jsem o tom nevěděla a tu noc jsem byla nerevózní. Hned ráno jsme ho
s momkou vykoupaly, protože byl špinavý a zablešený jak řekla mamka "Hejbe se mu celý kožíšek.". Hned poté
co jsme ho vykoupaly jsme mu daly najís.
Rodiče pejska nechtěli, protože byl malý a jednoho pejska už jsme měli, bala to dlouhosrstá, patnáctiíletá kolie.
Gárp (tak se jmenoval bohužel v únoru ruku 2016 zemřel. ) i na svůj věk dokázal Fufíkovy ukázat že pán je on.
mamka ho chtěla dát do útulku ale když zjistila kolik to stojí tak ho chtěla odvést do města městskou policii že
se našel pes. nebít mě tak pejska nemáme zachránila jsem ho tím že jsem se cestou do města roplakala.
Když jsme jeli domu tak jsme cestou zajeli i k veterinářce která Mufíka prohlédla, naočkovala a odčervila.
Mufík zlobyl pořád utíkal tak znovu přišel nápad že pujde do útulku což jsem vetovala mamka nakonec rozhodla
že Mufíka nechá vykastrovat třeba se to zlepší. Naštěstí měla pravdu pejsek potom už skoro vůbec neutíkal jen když ho
někdo zlákal na nějaké jídlo. Poté se s námi dvakrát stěhoval j ednou k babičce která ho ze začátku neměla ráda
ale nakonec si ho také oblíbyla. Babička měla domek se zahrádkou takže pejsek mohl běhat. Problém nastal až
při druhém stěhování, když pominu tu že
mamku srazilo auto, tak tu byl ten problém že jsme na sídlišti. To znamenalo že Mufík musel být celé dopoledne
zavřený v bytě. Nyní bydlíme tam kde bydlela babička takže Fufík je spokojený.