Třídní stránky 9. C

Patrik Havel ‒ Aprílové počasí

Když počasí se střídá,
tak nemocem se daří.
Spoustu lidí nemocných bývá
a plány jim to maří.

Příušnice, rýma, chřipka
nejsou vůbec příjemné.
Všichni už je někdy měli,
a já také, ne že né.

Hledáte-li nějaké léky,
neberte si gutalax.
Radši jděte do lékárny,
pomůže Vám doktor Max.

Pokud ani ten by neměl
pro vás žádnou radu,
je to asi velmi vážné,
nehledejte zradu!

Lenka Nováková ‒ Sborový zpěv

Zpívat ve sboru je děsná sranda,
ví to i ta nejčernější panda.

My děti se každou středu scházíme,
pana sbormistra svými hlásky těšíme.

Náš sbormistr Lukáš Holec
je vtipný chlapík a drsný borec.

Často se sborem vyrazíme na zájezd
a vyhráváme všude, to už je jasná věc.

Všichni sboristé jsou velmi příjemní,
jsem ráda, že mohu být sborovou součástí.

Jan Malcát ‒ Český jazyk

Český jazyk to je mazec,
slohovek tu píšem ranec.
Fejetony, úvahy,
hrůzu mi to nahání.

Diktáty a mluvnice,
občas píšu hrubice.
Měkké nebo tvrdé "Y",
leze mi to na nervy.

Literární výchova,
Mácha, Čapek, Neruda,
Shakespearovka, Verneovka,
není žádná zábava.

Anežka to myslí dobře,
občas nad vším oko přivře.
Ale ví, že čeština,
pro život je potřebná.

Petr Pivoňka ‒ Jaro

Jaro už je tady zas,
slunce svítí v ranní čas.
Tráva zelená čím dál víc,
až ze sněhu nebude nic.

Počasí se otepluje,
dobré zprávy nám vzkazuje.
Venku už není šero,
nálada špatná, na tu se zapomnělo.
Proto je nám tak všem prima,
není nám horko ani zima.

Občas ale začne pršet,
musíme to holt vydržet.
Ale i tak mám jaro rád,
proto o něm zkouším psát.

Martin Pučil ‒ Když přijde jaro

Do zahrady přišlo jaro,
sluneční paprsky sílu dávají,
blahodárný déšť kropí zemi,
a lidé se na sebe usmívají.

Prvosenky, fialky, sněženky a jívy,
zpěv ptáků, kteří vrátili se z jihu.
Stavějí hnízda pro své mladé
a roztály i zbytky sněhu.

Růžové květy obletované včelami,
načechrané obláčky plují po obloze.
Řeka koryto zaplnila proudem
a všichni podlehli jarní touze.

Ležím v posteli a vzdychám,
když pyly létají vzduchem,
že krásu jara nevnímám,
že nemohu s kamarády ven.

Slzí mě oči,
bolí mě hlava,
když kvetou břízy,
a taky tráva.

Petr Pučil ‒ Můj školní den

Přichystám vše do školy,
zkontroluji úkoly.

Dělám si úkol z jazyka českého,
což ovšem není zase nic lehkého.
Měl bych takové cvičení zvládnout,
snídaně mi však začíná chladnout.

První hodina právě začíná,
já myslím jen, že čeká mě svačina.
Píšeme totiž práci slohovou,
což žáci správně napsat nemohou.

Hodiny ubíhají pomalu,
snad dostanu alespoň pochvalu.
Těším se, až skončí škola.
Oběd mi nechutná, sním ho jen zpola.

Po obědě čistím zuby,
nechci tam mít černé vruby.
Ještě připravit s sebou noty,
a pak už zbývá jen obout boty.

Jdu totiž do školy hudební,
která funguje jen po poledni.
Budu hrát na klávesové nástroje,
jeden ani neví, jak ten den prožije.

Ondřej Šimeček ‒ Vltava

Vltava, ta dlouhá řeka všelijak kroutící se,
ta, která odráží svit nádherného půlměsíce.
Vlnky se na vodě všelijak houpají,
až se kdekomu dech z toho zatají.

Všude život kolem ní,
rostou stromy, vidíme zajíce,
a kolemjdoucí se tou krásou kochají,
až radostí se všem červenají líce.

A tak od Šumavy na Mělník zahlédnout dá se,
vodáci se na ní plaví,
nic na světě nevyrovná se té božské kráse,
nic ji nezastaví.

Stanislav Werner ‒ Chemie

Ve škole chemii máme,
spoustu prvků, spoustu učení.
Snad se to naučit zvládneme,
však bude to mučení.

Mendělejev tabulku sestavil,
spousty prvků do ní dal.
A mě tím na kolena srazil,
ale snažím se dál a dál.

Však to učení ovoce své přináší,
v testu občas i jednička.
Všichni už chemii snáší,
radost ze mě má i babička.