Zpět na seznam stránek

Wu-Shu

Okolo roku 520 přišel do Číny 28 patriarcha indického zen-buddhismu Bódhidharma a zabydlel se v klášteře Šao-lin v provincii Che-nan. Učil šaolinské mnichy tělesným cvičením, pomocí nichž předcházel rychlé únavě v průběhu dlouhých meditací, a udržoval je ve fyzické kondici. Vzhledem k potřebě umět se bránit praktikovaly se rovněž údery, obrany, porazy, kopy a také staré techniky tyčí, cvičení tedy sloužila k obraně a zachování zdraví. Klášter Šao-lin, místo vzniku zen-buddhismu v Číně, měl pohnutou historii. Stál několikrát v centru čínských bojů o moc, proslul svého času velkým vlivem a měl vlastní válečné vojsko. Třináct šaolinských mnichů údajně zachránilo císaře Li Š´mina. Vliv tohoto řádu se později snížil. Klášter byl vypálen a nakonec zcela zničen. Unikvší mniši se pak pravděpodobně stali zakladateli tajných čínských spolků (triád) a v jiné provincii Fu-ťien založili druhý klášter Šao-lin. Žáci kláštera skládali zkoušky, které mj. sestávaly z probíhání chodby, v níž byly postaveny dřevěné figuríny znázorňující postavy s pěstmi, noži, oštěpy atd. Ty se po kontaktu se zkoušeným daly do pohybu a při běhu jej atakovaly. Na konci chodby musel zkoušený ještě odsunout dvě rozžhavené nádoby, přičemž mu byly do paží byly vypáleny symboly draka a tygra. Toto bojové umění, které se rozvinulo zhruba před 250 lety.Základem je práce s dřevěnými figurínami. Systém bílého jeřába se vyvinul z bojových cvičení tibetských mnichů (la-ma pchaj), vyznačuje se rozmáchlými švihovými technikami paží (vedenými z boků) a vyžaduje cit pro rovnováhu. Opičí styl kung-fu se praktikoval zřejmě již za dynastie Čching a jeho zakladatelem byl Mai Ki hau (Ma Ťi-chao). Jeden z jeho žáků vytvořil styl "36 cest opice" (san-š´-liou chou tao), čímž prakticky položil základy dnešnímu opičímu boxu. Z toho se vyvinuly v průběhu doby dva další systémy: Tai Shing Bagua (opičí styl osmi diagramů) a chou-čchüan-pchaj (styl opičí pěsti). Charakteristické pro opičí box je mnohostranné využití zakřiveného "opičího drápu" a způsob, jakým bojovník mimikou svého těla a chováním napodobuje opici. Za vesele vyhlížejícími pohyby se však skrývají nebezpečné techniky úderů, kopy na tělo i hlavu, kotouly, přemety. Čchuang-čchüan, islámský styl dlouhé pěsti, je tvořen směsicí technik, které do Číny importovali perští a arabští kupci, a bojových umění Chuejů (čínská národnostní menšina). Při soutěžích se předvádí buď kompletní sled průběhu pohybu, nebo jednotlivé cviky při souboji. Jedná se o porazy, obraty, skoky, údery, úhybné manévry atd. můžete mi napsat