TŘI DNY V BRUSELU

Druhý den – úterý 10. ledna 2006

Ráno byl v devět hodin sraz na snídani. Sešli jsme se stylem švábů jdoucích na pivo, naložili si na talíře a třičtvrtě hodiny snídali, přičemž jsme si pořád chodili přidávat. Paní učitelka nám totiž nakázala pořádně se najíst. Po snídani jsme se sešli na Velkém náměstí s naší paní průvodkyní, která nás měla zavést do muzea čokolády. Bylo poměrně teplo, jen nezvyklé šero, jelikož v Belgii se rozednívá později. Uvnitř muzea čokolády to krásně vonělo, jak jinak než čokoládou. Bylo nám řečeno, že všechny sochy uvnitř jsou z čokolády. Nato Verča okamžitě začala zkoumat zdejší krb, jestli je taky z čokolády. Uvnitř to bylo pěkné, jen výklad paní průvodkyně byl lehce nezáživný, zato nás zaujal pán, který v zadní části muzea ukazoval jak se vyrábí pralinky. Mimochodem, víte, že bílá čokoláda vlastně není čokoláda, ale jen mléko vylisované z kakaových bobů? Ale to jsme malinko odbočili. Prošli jsme druhé patro a i když se tam nemohlo fotit, fotili jsme o sto šest. Pak jsme zakoupili čokoládu a vydali se podívat na kostel, prý nejkrásnější v Bruselu. Byl opravdu krásný.

Poté jsme se vrátili k hotelu k autu a konečně jsme se vydali podívat na Atomium, na to se všichni těšili nejvíc. Bylo vidět teprve jen z dálky a už nám spadla čelist. Pan řidič zaparkoval a my jsme vešli do areálu plného hospůdek a obchůdků se suvenýry povětšinou zavřených, protože nebyla sezóna. Zastavili jsme se u mexické restaurace a bylo dohodnuto, že tam půjdeme na oběd. Vešli jsme dovnitř a zjistili, že jsme jediní návštěvníci. Uprostřed lokálu stálo žluté auto, jehož korba sloužila jako nápojový bar a byly tam i dva stoly, které vypadaly jako vozy z Divokého západu. Číšník, který nám vyšel vstříc, srazil dohromady pár stolů a my se usadili. Jako pozornost podniku nám donesli nachos s chilli omáčkou, po které nás pěkně pálila pusa. K jídlu jsme si většinou objednali fajitas, což je tortila, do které si nandáte maso a zeleninu. Kačka si dala mořské potvory. Zatímco my jsme si už objednávali moučník (ve své podstatě byl moučník zmrzlina na několik způsobů), Kačka ještě loupala krevetám krunýřky. Paní učitelka a průvodkyně si daly alkoholický koktejl a my na něj tak závistně koukali, že nám ho nakonec objednali taky, ovšem bez tequily. Oběd opět zabral 2 hodiny.

Pak jsme se šli konečně podívat na Atomium a Mini Europu. Mini Europa byla však zavřená a Atomium taktéž, takže jsme se zastavili u zídky, ze které byl na Atomium dobrý výhled a asi půl hodiny jsme se tam fotili.To už bylo na čase jet zpátky. Cestou zpět jsme se ještě zastavili u čínského a japonského pavilonu. V čínském byla výstava porcelánu a v japonském výstava zbraní. Samo sebou jsme chtěli do toho japonského, jenže nás nakonec pustili jen na ten porcelán. Ten, kdo měl foťák, si ještě udělal pár snímků a pak jsme se s paní průvodkyní rozloučili a chtěli se vrátit do centra. Cestou jsme omylem odbočili na dálnici a chvíli jsme bloudili. To také byla chvíle, kdy poprvé zazněla naše oblíbená píseň s textem

Pane řidiči Vy jste se splet,
vy jste se splet, Vy jste se splet.
Otočte mikrobus my chceme zpět
my chceme zpět, my chceme zpět

na melodii písně "Červený šátečku". I přes tyto drobné potíže jsme se nakonec úspěšně dostali do centra. Verča nás také informovala, kolik je stupňů a povídá: "Je pět stupňů nad nulou." Na to se Filip zeptal: "A plus nebo mínus?" Později se to stalo naším oblíbeným sloganem.

Měli jsme ještě čas a na večeři bylo moc brzy. Stavili jsme se proto u jednoho obchodu s pralinkami, který se jmenoval Leonidas. Tam jsme strávili třičtvrtě hodiny, když jsme čekali, až nám nandají hrozně moc kilo pralinek. Pak jsme se vydali hledat obchod, kde prodávají Atomium. Našli jsme ho, koupili jsme ho panu řediteli a někteří ho koupili sobě. Pak teprve jsme se vydali na večeři do jedné bruselské restaurace. Uvnitř bylo poměrně dost lidí. Nikdo z nás neměl představu, co je to typické belgické jídlo. Objednali jsme si pití, holky a Filip si dali salát, já a paní učitelka dušené hovězí, pan řidič klobásy s bramborovou kaší a paní Dušková si dala, nevím přesně, co to bylo, vypadalo to jako takové ty koule do rajské omáčky, ale bylo to typické belgické jídlo. Pan Nosek k tomu ochutnával belgická trapististická piva. No, v této hospůdce jsme seděli opravdu dlouho (ostatně, jako na každém jídle) a do hotelu jsme se vraceli unavení. Byl to náročný den.

>> FOTOGALERIE 2 <<

předchozí strana<<  >> další strana